Ke koním mě to táhlo od malička

Makléřka, trenérka a budoucí rozhodčí koňské drezury. Jak to vše jde dohromady? Přečtěte si náš nový rozhovor!

Michaela Schwarzová je usměvavá makléřka z Ostravské kanceláře RE/MAX Profit. V našem rozhovoru přiznává, že se makléřině věnuje jen tři dny v týdnu. Zbytek času totiž tráví u koní. Trénuje, závodí a chystá se na zkoušky rozhodčího. Práce makléře jí podle vlastních slov umožňuje financovat své zájmy a přitom nebýt na někom finančně závislá. Díky tomu, že si může řídit svůj čas, zvládá skloubit náročné tréninky, závody i práci. 

Vy pracujete s koňmi. Jak jste se k této lásce dostala?

Ke koním mě to táhlo v podstatě od malička. Úplně poprvé jsem na koni seděla ve třech letech a pak pokaždé, když byla nějaká příležitost se svézt. V té době neexistoval žádný pony sport, jak je tomu nyní. V každém jezdeckém oddíle tak brali až od 12 let. Přesně v den mých 12. narozenin jsem s rodiči šla do jedné stáje v Karviné. Tam mi platili hodinové lekce a později mne přes letní prázdniny přihlásili na brigádu doufajíc, že když budu muset házet hnůj, tak mě ta láska ke koním přejde.

A přešla?

Kdepak! Ve stáji jsem byla víc než doma a tak první - i když pouze pronajatý kůň, na sebe nenechal dlouho čekat. V rodině se nikdo jezdectví nevěnoval, ale moje babička miluje všechna zvířata stejně jako já, takže to na mě přeskočilo asi od ní. Nicméně moji rodiče si na život s koňmi zvykli natolik, že i teď se často přijedou podívat buď do stáje nebo na závody.

Jak jste se dostala od běžného ježdění k drezuře? 

Vzhledem k tomu, že jsem byla vždy dost ambiciózní, tak jsem si udělala zkoušky základního výcviku jezdce, abych mohla startovat na oficiálních závodech. V té době jsem se ale ještě věnovala parkurovému skákání. Na závody byl už ale potřeba vlastní kůň, tak mi rodiče pořídili prvního koně. Jeden kůň ale nestačil, tak se koupil druhý... postupně jsme měli i čtyři koně, z toho jedno odchované hříbě.

To už je pěkná stáj, ale také spousta práce…

To je pravda. Dnes mám vlastní koně tři. Toho úplně prvního parkurového koně, který už je momentálně dost starý a užívá si zaslouženého odpočinku na pastvině, pak druhého, se kterým jsem také ještě skákala, ale pak se spolu se mnou přeorientoval na drezuru. A poslední je už čistokrevná drezurní kobylka, kterou jsem kupovala s cílem drezurních závodů. Dále pak mám mladé koně v tréninku, které vlastní jiní majitelé.

Parkur jste tedy ukončila a už se věnujete jen drezuře?

V parkurovém sportu jsem se dostala na střední úroveň výkonnosti, závodila jsem nějakých 15 let a po promoci na VŠ jsem se rozhodla, že už se koním budu věnovat jen rekreačně. Ale jak jsem psala - moje ambice byly větší a chodit s koňmi jen do lesa mě nebavilo a tak jsem se zkusila začít věnovat drezuře, což mě chytilo ještě daleko více než parkurové skákání. Momentálně tak startuji na té nejtěžší úrovni (označované jako TT), na které už se jezdí samotné úlohy GP.

A jak se vám v závodech daří?

Asi největší úspěch je to, že oba mí koně dosáhli maximální možné výkonnosti. Kromě toho máme pravidelně splněné kvalifikace pro účast na Mistrovství ČR, pro finále Českého drezurního poháru či pravidelné umístění mezi nejlepšími 25 jezdci v ČR. V loňském červnu jsme se umístili na druhém místě v drezurním žebříčku Poháru jezdectví za celou ČR a všechny dobré výsledky na zahraničních závodech. V budoucnu bych se chtěla dostat do užší reprezentace a snažit se co nejlépe reprezentovat ČR na mezinárodních závodech. K tomu ale budu potřebovat ještě o trošku lepšího koně a také dostatek finančních prostředků.

Když jsme nakousli finance, kromě úspěchů s koňmi jste také realitní makléřka…

Ano, pracuji pro RE/MAX Profit a jsem moc ráda za to, že jsou mí klienti s mými službami spokojeni, vrací se a doporučují mě dál. Jsem ráda, že si touto prací dokážu sama financovat svoje zájmy a nebýt na někom finančně závislá. 

To zní hodně skromně, ale náhodou vím, že jste mimořádně úspěšná…

Řekla bych, že v realitách už jsem dosáhla toho, čeho jsem si přála. Mám ocenění 100% Club, v jednom měsíci jsem byla na 7. místě makléřů v celé ČR, v původní kanceláři jsem se stala makléřkou roku. Teď už si opravdu přeji jen to, abych dělala realitní služby tak, jak si klienti přejí a přinášela jim skutečnou hodnotu. To mě těší a v tom chci pokračovat. 

Vrátím se ještě ke koním, kromě závodění jste také trenérkou…

To je pravda. Původně jsem to neměla tak úplně v plánu, ale oslovily mě nějaké slečny, jestli bych je mohla trénovat. Tak jsem to zkusila a postupně je těch svěřenců víc a víc. Moc mě na tom baví, když můžu sledovat pokroky a když se jim pak daří na závodech. To je snad ještě lepší pocit, než když se daří mě samotné :-). Momentálně jsem započala i kurz pro budoucí rozhodčí, ve kterém plním praxi a doufám, že za rok a půl již ze mě bude i drezurní rozhodčí.

To jsou dost ambiciózní cíle… Daří se vám vůbec skloubit dvě práce, rodinu a ostatní věci?

Skloubit se to dá dobře už jen proto, že mám volnou pracovní dobu. A tak jsem vždy dopoledne ve stáji a odpoledne se věnuji buď nemovitostem nebo tréninku svých svěřenců. Závody často bývají od čtvrtku nebo pátku až do neděle, to jsem na telefonu a emailu. Cestou do stáje a ze stáje vyřizuji v autě telefony. Našla jsem si v tom režim, který mi vyhovuje. Přiznávám ale, že se realitám nevěnuji úplně na plno, ale 2-3 dny v týdnu. Zatím mi to takto stačí a vyhovuje. Když něco dělám, jdu do toho naplno a i když jsem si vytyčila práci jen na některé dny v týdnu, dokáži být velmi efektivní!

Děkuji za rozhovor.