Petr Lesák: Na investici do nemovitosti je vhodná doba vždy

Moderátor a producent Petr Lesák se o nemovitosti zajímá dlouhá léta, bere je jako svou vášeň a koníček, zároveň ale nepopírá, že se jedná také o dobrou investici. O nemovitosti se začal aktivně zajímat v Austrálii, kde nějakou dobu žil.

Jaký máte k nemovitostem vztah?
Pouze pozitivní. Už dlouho je beru jako svoji vášeň. O nemovitosti jsem se více začal zajímat přibližně před deseti roky, kdy jsem rok žil v Austrálii. Tehdy mě velice bavilo a zajímalo chodit na tzv. inspekční dny, kdy jsou nemovitosti určené k prodeji otevřeny pro potenciální zájemce, kteří si mohou nemovitost prohlédnout, promluvit s makléřem nabídky, případně přímo jejím majitelem. Většinu víkendů jsem tak trávil na dnech otevřených dveří, sledoval, jak se v Austrálii bydlí a jak by zde člověk eventuálně bydlet mohl. Potom jsem se začal zajímat
o nemovitosti také z hlediska architektonického, užitného, lokačního, cenového. Od toho už byl kousek k hlubšímu zájmu o tuto oblast, pořízení mnoha odborných knih, setkávání a spolupráce s developery, makléři, architekty. V Austrálii je několik realitních – řekněme – magnátů. Z nich mě nejvíce oslovil John McGrath, který svůj úspěšný životní příběh sepsal do tří knih. Byť jsem v Austrálii žil coby student na omezeném budgetu, knihy jsem si pořídil a s radostí četl. Mezitím i do Česka přišly renomované světové sítě realitních kanceláří v čele se společností RE/MAX. Když jsem podnikal v umělecké branži, jako je moderování či produkování, pokud mi zbyly peníze a mé firmě se dařilo dobře, investoval jsem právě do nemovitostí. Zprvu pro řešení mého bydlení, posléze to již byly investice a uložené prostředky.

Takže detailně máte zmapovaný hlavně australský a český trh?
Nevím, jestli detailně, ale podrobněji ano. Především trh v Austrálii je velice dynamický, je častým cílem investic a řada lidí pracuje s nemovitostmi i jako se zdrojem obživy. Prostřednictvím financování hypoték a podobně se starají
o svou budoucnost tak, aby se ve 40 letech stali rentiéry a žili z nájmů svého realitního portfolia. V řadě odborných časopisů, které si při každé z mých návštěv Austrálie, kam se nejméně jednou, ale spíše dvakrát ročně už po 14 let vracím, vozím, je plno takových příběhů a motivačních programů. Rozložení osobních prostředků a vypůjčených v bance do portfolia nemovitostí, které pak následně budou na svého majitele vydělávat, je taktika a sen mnoha lidí, nejen Australanů. Toho se dá dosáhnout, protože v Austrálii stále trvá boom, růst, každý rok hodnota nemovitostí prokazatelně narůstá o čtyři až pět procent. Tam se investuje parádně.

V čem jsou podle vás hlavní rozdíly mezi českým a australským realitním trhem?
Hlavní rozdíl je asi v přístupu. Člověk v Austrálii a myslím si, že i jinde ve světě, nelpí na nemovitosti jako na svém domově, který si pořídí jednou za život. V Austrálii berou nemovitost v podstatě jako spotřební zboží. Když se jim tam přestane líbit, nebo začnou pracovat v jiné lokalitě, najdou si jinou nemovitost. Totéž – pokud se jim třeba už nelíbí výhled. Poměr vlastnictví nemovitosti a jejího užívání je tak 50 : 50, nelpí na vlastnictví. A to je důvod, proč se tam realitní trh více hýbe. Dalším rozdílem jsou i prodejní nástroje. V Austrálii se nemovitosti často prodávají formou aukce, což je poměrně zábavná část prodeje. V neposlední řadě se pořízení nemovitosti bere jako investice, která se dlouhodobě vždy vyplatí a zhodnotí. V České republice přistupujeme k nemovitosti často hodně osobně – i proto, že téměř každý si něco sám ukutí, vyrobí, a proto v nemovitosti vždy vidí část sebe. Ani já se tohoto zlozvyku nějak neumím zbavit. Když koupím nemovitost na pronájem, stejně ji nakonec zařídím tak, aby se líbila mně, kdybych v ní náhodou bydlel.

Je nyní správná doba na investici do nemovitosti v České republice?
Myslím si, že každá doba je správná. Pokud člověk objeví něco, co ho zaujme, je to za rozumné peníze a má to potenciál se nadále zhodnocovat, není důvod s investicí otálet. Podle mě má smysl investovat do nemovitosti v každé době. To, že se objevuje v médiích, že nyní není vhodná doba na prodej ani nákup, neznamená, že tomu tak skutečně je. Média pracují s informacemi dosti povrchně, zprávy, které se v nich objevují, mohou být lobbingem kohokoliv – ať už bank, developerů nebo stavebních firem nebo koneckonců i realitních kanceláří. Věřím v investici do lokalit, které v současné době nejsou považovány za prestižní, ale do budoucna mají obrovský potenciál. Třeba Palmovka v Praze. Buduje se zde nová radnice, má se tam postavit Kaplického blob. Nejdůležitější je vždy promyslet, kde investovat. Z hlediska dlouhodobého zhodnocení nemovitosti by se člověk neměl spálit, pokud investuje s rozmyslem. Nemluvím samozřejmě o situaci, kdy si pořídíte nemovitost a za půl roku ji s velkým ziskem prodáte, ať leží, kde leží. To bylo časté před pěti šesti lety, a tato doba je pryč a už se nevrátí. A musím říct, že jsem za to rád, protože takové prostředí není nikdy zdravé a udržitelné.

Říkal jste, že jste se o oblast realit začal zajímat přibližně před deseti lety. Zaznamenal jste od té doby nějaký vývoj na českém trhu? Změnilo se něco?
Naštěstí opadlo období, kdy o všem rozhodovali developeři a realitní kanceláře. Tehdy nebyla velká nabídka a na nemovitosti se stály fronty. Nechci nic bagatelizovat, ale ve srovnání se současnou situací se prodávalo snadno. Lidé měli chuť kupovat, investiční nálada byla pozitivní, o žádné krizi se ještě nehovořilo, realitní makléř jen rozhodoval, komu nemovitost prodá, a co si budeme nalhávat, pro svůj příjem toho nemusel makléř vykonat mnoho. Je dobře, že nyní už je pánem trhu jen a pouze klient, makléři i developeři se chovají k zákazníkovi uctivěji. Sám mám zkušenost, kdy jsem si chtěl koupit byt v Praze na Proseku, a volali mi z kanceláře developera, že jsem třináctý v pořadí, ale ať se připravím, že za chvíli se mohu v pořadí posunout. Pak volali, že jsem již osmý a za chvíli, že jsem ten, kdo si může byt za tři miliony koupit, že mám na rozhodnutí deset minut. Z podstaty mé osoby se nedokážu rychle a pod stresem rozhodnout. Tehdy z obchodu nic nebylo.

Už jste zmínil, že nemovitosti jsou vaším koníčkem. Baví vás více prodej nebo nákup?
Od každého kousek. A také další věci, jako je třeba zařizování nemovitosti. Během kariéry televizního producenta jsem se podílel na několika pořadech o bydlení. Například Přes nový práh v České televizi jsem se zabýval prodejem a nákupem nemovitostí. Dalším pořadem byl Jak se staví sen o proměnách a designu nebo Nové hnízdo. Tento program jsme vytvářeli pro televizi Prima společně s realitní kanceláří RE/MAX. Svého času jsem se zabýval i tím, že jsem sledoval developerské projekty a hlídal jsem, jak rostou, zda se přibližují původním vizualizacím či se odchylují. Zajímá mě ze světa realit opravdu od každého kousek.

Byl zájem o pořady, které jste jmenoval?
Byl – a velký. Hlavně o Jak se staví sen. Měli jsme tisíce přihlášených. V pořadu se rekonstruovaly byty či domy, vše zadarmo. A jednalo se o investice od 350 tisíc do milionu na každý díl, zájem byl obrovský. V České republice je téma bydlení atraktivní. Snoubí se v něm investování, plnění snů, kutilství a ono české „sám si udělám“ s příslovím „můj dům, můj hrad“. Nemovitosti jsou nedílnou součástí našich životů. Jako potřebujeme jíst, pracovat, bavit se, musíme také někde bydlet.

Doporučoval byste koupit spíše byt, nebo dům?
To je hodně individuální záležitost, která navíc souvisí s tím, co je zrovna v módě. Před časem byla módní vlna stěhovat se do menších měst, do satelitních městeček, zkrátka pryč z velkých měst. Pak zase bylo v módě stěhovat se zpátky do měst, že to tam není zase tak špatné. Je to individuální. Každý má potřeby jinde. Někomu je lépe na vesnici v domě, někomu v centru města v bytě. Pokud si někdo najde své vysněné místo, kde je mu dobře, ať do něj investuje
– a je jedno, zda je to dům či byt.

Vlastní bydlení
Nemovitosti jsou pro Petra Lesáka velkým koníčkem, čehož využil i při renovaci domu, který si pořídil ve Stříbrné Skalici. S koupí domu mu pomáhala realitní kancelář RE/MAX Kutná Hora.