Page 23 - ResidentART - podzim-zima 2019/2020

Asi nejznámějším projektem vaší nadace je Život v kufříku. Jak
vás to vlastně napadlo?
Když jsme se dozvěděly o tom, že ve Vinohradské nemocnici
ročně zůstává až 27 miminek, která jsou ihned po narození opuš‑
těna či z různých důvodů odebrána svým biologickým matkám,
začaly jsme pátrat po statistikách všech odložených dětí v ČR. Na
žádném z ministerstev však tyto údaje neměli a my jsme zjistily, že
o těchto dětech vlastně téměř nikdo neví. Cítily jsme obě silnou
touhu narovnat tento stav, informovat společnost o problematice
odkládaných dětí, a především podílet se na tom, aby o každé
takové dítě bylo s láskou postaráno u náhradních rodičů.
Není tento projekt tak trochu i smutný při představě, že veškeré
vzpomínky na dětství se vejdou do jednoho kufříku?
Já sama mám svůj malý kufřík a stačí mi tam pár věciček po
babičce a pár fotografií z dětství, abych si vzpomněla na to, kým
jsem, jak ve mne babička věřila a kolik lásky mi dávala. Nejde
o kvantitu, ale právě tu jedinečnost vzpomínek. Mám od babičky
její ručně psaný recept na vánoční cukroví… to nikdy nikde nekou‑
píte. Děti, kterým do kufříku vzpomínky dáváme my, zdravotníci
i náhradní rodiče, si jednou stejně jako já otevřou kufřík a budou
zkoumat druhy písma na osobních přáních, své první fotografie,
svou první hračku. Uvidí tam památky na to, že byly milovány.
A někdo v ně věřil.
Jak dlouho už tento projekt funguje? Máte třeba již nějakou
zpětnou vazbu od těch, kterým jste takto pomohli? se pak v kritickém věku nemají na koho obrátit, cítí se vydědění
Projekt funguje čtvrtým rokem a zpětné vazby máme spousty. a na okraji společnosti. Právě z těchto dětí se brzy stávají rodiče
Od náhradních rodičů, kteří díky kufříku mohou se svými svěřenci našich kufříkových dětí. Jedná se tedy také o preventivní program
lépe hovořit o jejich příchodu na svět a jejich jedinečném život‑ spojený s Životem v kufříku.
ním příběhu. O tom, že byli a jsou milováni. Dětem, které od nás
kufřík mají, jsou teprve 4 roky, takže na jejich zpětnou vazbu si Věnujete se ještě osobnímu koučinku?
ještě počkáme. Ano, osobní koučink, školení a tréninky mě zcela naplňují a je
to již dlouho můj zdroj obživy.
Je Život v kufříku jediným projektem vaší nadace? Případně
mohla byste nás seznámit s dalšími projekty? Opět stejná otázka – jak jste se dostala k této činnosti?
Další projekt se jmenuje Život a já a jde o sérii přednášek Od lektorování měkkých dovedností v angličtině ke koučování
pro základní školy (první stupeň), kdy s dětmi otevíráme otázku vede přímá cesta. Nicméně já začala sebevědomě koučovat a školit
navazování vztahů a vytváření si své sociální sítě. Jde o to, že ve společnostech témata, na kterých mi záleží, až po manželově
dnešní pojem rodiny již nelze chápat jen jako „máma, táta, děti“. uzdravení se. U mne, podobně jako u jiných případů, prostě tato
Častokrát jeden rodič chybí či je nahrazen např. prarodičem, tvrdá životní etapa vyčistila můj pohled na svět, priority, život
přibývá dětí v pěstounské péči atp. Děti bez kvalitních vztahů a vztahy mezi lidmi.

Máte mnoho aktivit, nosíte v hlavě nějaké další projekty, čemu
byste se chtěla věnovat?
Ano, já jsem plná projektů, na které budu mít čas asi až v dů‑
chodu. Teď si dělám legraci, ale někdy mám pocit, že potřebuji
tak tři životy na to vše, co mne napadá, že by vlastně šlo dělat.
Nyní se ale aktuálně věnuji projektu mé vlastní knihy, která bude
věnována všem těm, kteří chtějí být lepšími rodiči.

Co děláte, když nepracujete nebo se nevěnujete nadaci? Jaké
jsou vaše zájmy?
Můj život je můj jeden velký zájem. Neberu žádnou ze svých
aktivit jako práci. Takže když nejsem u kufříků nebo zrovna ne‑
školím, tak jsem zcela určitě s dětmi a manželem. Společně pak
rádi cestujeme, koukáme na filmy, lyžujeme, zpíváme, hrajeme
si, chodíme po horách nebo se jen válíme.

RESIDENTART | 23