Page 21 - ResidentART léto - podzim 2017

rozhovor

MiluJi NáByTek

S PříBěHeM

Malířka naivního umění Sylva Prchlíková si svým současným domem splnila

sen – má v něm vše, po čem kdy toužila. Za domem se zdvihají první strmé
svahy Krušných hor, jižním směrem se na dohled vlní malebné České
středohoří, jehož zakulacené kopečky jako by z oka vypadly z obrazů této
všestranné umělkyně.

Text: Jitka Pavlíková, foto: Alena Pavlíková

váš dům i zahrada jsou jednou velkou galerií, ale nechybí květiny i stromy jsou jen v záhonech, aby se dal trávník
v nich ta příjemná atmosféra, která dává cítit, jak spokojeně naplno využívat. A pak už se jen hrálo s barvami, aby
se vám tu žije. jednotlivé rostliny vynikly. Šperkem každé zahrady je ale
Vlastně jsem si v padesáti letech splnila svůj dětský sen. Už kámen či socha. O kameny jsme neměli nouzi, při kopání
jsem v tomto domě chvíli bydlela, ale tehdy jsem se bazénu jsme jich vytěžili dost, protože tudy kdysi vedlo
rozhodla, že zruším garáž a stání na auto a místo nich koryto potoka.
vybuduji ateliér, kde už jsem si kromě malířských stojanů
udělala i místo na práci s keramikou. Nechybí v něm ani A k sochaření jste se dostala jak?
keramická pec. Přestože je dům veliký, do té doby jsem Bylo to stejně jako s malováním, nezbývaly mi peníze, abych
malovala obrazy v obýváku, štětce jsem myla v kuchyňském si mohla nějakou krásnou sochu pořídit, tak jsem si musela
dřezu. Na keramiku, o které jsem snila od dětství, nebylo udělat vlastní. Tehdy zrovna můj kamarád pořádal první
místo. ročník sochařského sympozia. Účastnila jsem se pak
pravidelně ještě deset let a každý rok tedy do zahrady přibyla
Hotová díla i tak zdobí celý dům, že? jedna socha. Pak jsem se ale rozhodla, že svoji práci nebudu
Běžně ano, když mám ale výstavu, je tu najednou prázdno drobit mezi tolik činností a budu se víc soustřeďovat
a připadám si jak v provizoriu, zůstává mi tu akorát obraz, na malování. Už si šetřím síly a ohánění se řetězovou pilou,
který mi namalovala dcera, obraz od Jiřího Anderleho flexou a dláty kolem dřevěného kvádru nahradila nová
a socha od berlínské architektky Kerstin Vicent. Často mi záliba, malování porcelánu.
volají lidé, že by si rádi nějaký obraz vybrali, a já jim nemám
co nabídnout. Ale to už je rub života umělce, že pořád něco Jak jste se dostala k naivnímu stylu?
balí a stěhuje. Za rok mám tak tři výstavy, loňský byl Říkala jsem si, že nejjednodušší bude začít s abstrakcí. Jako
výjimečný tím, že jich bylo hned šest. dítě jsem chodila do výtvarky do lidušky, když jsem pak
začala malovat o víkendech a o svátcích doma
k vidění je toho ale dost i na zahradě, která je důkazem, že na kuchyňském stole, pozvala jsem si svoji tehdejší učitelku,
nejste jen úžasná malířka. Ještě tvoříte s motorovou pilou aby se přišla podívat a řekla mi na rovinu, jestli v tom má
v ruce? cenu pokračovat. Jsem jí moc vděčná, že mě podpořila. Tím
Když jsme se sem stěhovali, byla zahrada velkou výzvou. Byl ale moje rodina přišla o místo na stolování, už jsem
to obrovský prostor, kde nebylo vůbec nic. Podle knih nezvládala malování ze stolu pořád uklízet. Zlomovým se
o anglických zahradách jsem se držela tří základních pravidel pak stalo, když mi tatínek ukázal naivní umění, že je to
– velký prostor zaujímá trávník, nikde nejsou použity ostré uznávaná disciplína. Tehdy mi ukázal, že můžu malovat
hrany, přičemž záhony jsou tvořeny oblými tvary. A veškeré srdcem, citem a i bez předchozího odborného vzdělání. >>

21